Čarovný ÚPLNĚK 28. dubna 2010
28. 4. 2010
Zapadalo slunce a já neklidně poposedávala na židli...
Kolem sebe rozložené poznámky, CD s hudbou, nalitou sklenici červeného vína ... chvíle, kdy se tetelivě těším na tvoření a slaďování pocitů a nápadů, cizelování myšlenek (ke svému nedělnímu semináři).
Ale dnešní úplněk byl čarovný. Neklidně jsem poposedávala a musela jít ven. Země mě kotvila a stabilizovala. A voněla. I tady, pár desítek metrů za paneláky, voněla nádherně v měkké zeleni. Pole, pěšiny, lesíky. V jednu chvíli jsem si musela kleknout a poděkovat Zemi i Slunci těsně nad obzorem, že TADY mohu žít. Šla jsem, na zádech "husí kůži" - znáte to přece.
Nikdy jsem si nevšimla té pěšiny mezi starými jabloněmi, svěží tráva. Mráz na zádech už skoro jiskřil. A pak - zastavilo mě to a rozplakalo nahlas "ACH BOŽE, JÁ UŽ KONEČNĚ VÍM, KDO JSEM". Nedalo se brečet ani smát potichu.
... "Udělám cokoli, půjdu kamkoliv, kam budeš chtít, Bože".
Sláva a čest.
Hodně dlouho jsem tam stála. Chtěla si utrhnout větvičku z jabloně, jenže dostala strach, že ji to bude bolet. Několikrát jsem se jí ptala, jestli můžu, čekala na nějaké znamení. Utrhla jsem si ji nakonec, ale jistá si nejsem, co mi vlastně řekla. Aspoň jsem se poklonila.
Čarovný úplněk.
Kolem sebe rozložené poznámky, CD s hudbou, nalitou sklenici červeného vína ... chvíle, kdy se tetelivě těším na tvoření a slaďování pocitů a nápadů, cizelování myšlenek (ke svému nedělnímu semináři).
Ale dnešní úplněk byl čarovný. Neklidně jsem poposedávala a musela jít ven. Země mě kotvila a stabilizovala. A voněla. I tady, pár desítek metrů za paneláky, voněla nádherně v měkké zeleni. Pole, pěšiny, lesíky. V jednu chvíli jsem si musela kleknout a poděkovat Zemi i Slunci těsně nad obzorem, že TADY mohu žít. Šla jsem, na zádech "husí kůži" - znáte to přece.
Nikdy jsem si nevšimla té pěšiny mezi starými jabloněmi, svěží tráva. Mráz na zádech už skoro jiskřil. A pak - zastavilo mě to a rozplakalo nahlas "ACH BOŽE, JÁ UŽ KONEČNĚ VÍM, KDO JSEM". Nedalo se brečet ani smát potichu.
... "Udělám cokoli, půjdu kamkoliv, kam budeš chtít, Bože".
Sláva a čest.
Hodně dlouho jsem tam stála. Chtěla si utrhnout větvičku z jabloně, jenže dostala strach, že ji to bude bolet. Několikrát jsem se jí ptala, jestli můžu, čekala na nějaké znamení. Utrhla jsem si ji nakonec, ale jistá si nejsem, co mi vlastně řekla. Aspoň jsem se poklonila.
Čarovný úplněk.
