Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z knihy CESTA ŽENY K BOHU (Joan Borysenko)

30. 10. 2007

Z knihy CESTA ŽENY K BOHU (Joan Borysenko)

Naše nejhlubší já: Láska - Práce - Bůh. ...

Jméno řecké bohyně Artemis znamená "Medvědice". Ztělesňuje moudrost přírody. Symbolizuje intuici, jež spoléhá více na svou vnitřní zkušenost, než aby se řídila zkušenostmi cizími. Medvědice jde svou vlastní cestou. Nebojí se zpochybňovat danosti. Má odvahu věřit. Bojuje za své děti. Je statečná a silná, něžně pečující a vzdorovitá. Přežívá díky své prohnanosti.   ....

Ženská spiritualita je divoká a nespoutaná. Je přirozená, pozemská, vztahová, mystická, ztělesněná, intuitivní, živočišná a empatická. ...

Judaismus, křesťanství a islám - tři "náboženství Knihy", celé věky považovala ženy za druhořadé občany kvůli Evině neposlušnosti v zahradě Edenu. V knize Sírachovec 25:24 se píše: "Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme.". Mnoho žen je už unaveno ustavičným pokáním za imaginární Eviny hříchy a hledá energii jinde. ...

Ženy hledají své pojetí Boha. Nehledají Boha zvnějšku, jak to dělá starý církevní model, ale přetvářejí náboženství tím, že hledají Boha v sobě, že se ho snaží převést zevnitř ven. ...

K ženské cestě k Bohu nemusí nutně patřit to, že se budeme držet různých příkazů, rad, plánů a cest, kněží a rádců. Ženy totiž žádnou cestu nepotřebují. Život a duchovno jsou jedno a totéž. ...

Všechny ty zkušenosti první menstruace, neplodnosti, potratů, císařských řezů, normálních porodů, rozhodnutí nemít děti, ztráty dítěte, menopauzy jsou ženská mysteria a údobí, ve kterých jsme úzce svázány se svým duchovním životem a pro která si vytváříme smysluplné rituály, při nichž bycho mohly oslavovat, čerpat sílu či truchlit. ...

Rozdílnosti mezi námi nám pomáhají udržovat otevřené srdce i mysl. Jsou potravou duše. Máme-li najít vlastní cestu, pomáhá nám poznávat a oceňovat cesty jiných. ...

Ženská spiritualita znamená propojení. ....

Smyslovost a sexualita tvoří významnou součást ženské cesty. ...

Cesta mužského hrdiny je dobrodružstvím jedince, jenž se stává sám sebou tím, že se vydělí ze společnosti, zahubí draka a vrátí se bohatší o nové zkušenosti. Ale hrdinka je jiná. Ženy psychologicky vyzrávají tím, že vytvářejí vědomí vlastního já prostřednictvím vztahů k druhým a zároveň se skrze vztahy duchovně rozvíjejí. ...

Ženy jsou produchovnělé od přírody. Vyprávíme si příběhy, uzdravujeme nemocné, pečujeme o děti a starce. Naše každodenních životy jsou prodchnuty svatostí. Jsme kněžkami domácích krbů. Náboženské rituály a studia jsou doménou mužů, jelikož oni nejsou přirozeně duchovní. Muži potřebují, aby je náboženské cesty dovedly na místo, odkud vycházejí. ...

Ženy mají Bohem dané právo i povinnost využívat svého vnitřního světla k uskutečňování boží vůle a měnit svět k lepšímu.

Neexistuje silnějšího magnetu, než je ten, který k sobě přitahuje muže a ženu. Proto stoupají i upadají společně ... degradace ženy degraduje i muže. ...

Naše ženská otevřenost, vydání se všanc druhému, jsou cestami našeho duchovního růstu. Na rozdíl od mužů ženy nepotřebují všeobecně zakoušet temné noci duše, které by je měly uvést do jejich vlastních hlubin. Děláme to jedna pro druhou během každodenní interakce. Potřebujeme se však naučit důvěře ve vlastní intuici, důvěře v nelogické a iracionální záblesky, které nás vedou na cestě. Ženy se rodí se zázračným nadáním pro vztahy. Muži se vztahům učí. Vztahy jsou dokonalou mapou jejich putování. ...

Bůh je tajemnou silou stvoření, řízení, vědomí, lásky, intuice, uzdravení a transformace. ...

Pro ženy není duchovno ani tak cestou hrdiny ke vzdálenému cíli, jako spíš nalézání vlastního středu v Bohu, který je přítomen v domácí praxi každodenního života. ...

Mezi 35. a 42. rokem věku  ženy se dostávají na povrch staré vzpomínky na citové a fyzické strádání. Při přechodu pak vstupujeme do doby, ve které nalézáme svůj vlastní hlas, jakož i odvahu mluvit nahlas. Je zázrakem ženské biologie, že jako přípravu na přechod podstupujeme velký úklid mysli. Protože když vstoupíme do středních let nezhojené, hlas, jenž zvedáme, může být hořký a rozzlobený. Jestliže si ale dáme tu práci, naším hlasem bude soucitný, silný hlas medvědice. Podnětem k léčbě je často jakýsi pocit odcizení. Můžeme se cítit odcizeny vlastnímu tělu, své práci či vztahům. Vztah k Bohu přitom není výjimkou. ...

Vztah k sobě samé, k někomu druhému či k Bohu dosáhne takové hloubky, do jaké sahá naše důvěra a odvaha být v daném okamžiku taková, jaká jsem bez přetvářky. Teprve takový vztah náš může dovést dál. ...

Síla se nadužíváním (přehnaným užíváním) mění ve slabost. ...

Zranitelnost je cenou za důvěru. ...

Důvěrné vztahy každého druhu si žádají čas a vůli. Potřebují víru. A není důvěrnějšího vztahu než milování. .... Sex je životní silou. Tvořivou silou. Kde jinde hledat lepší a důvěrnější vztah k Bohu? Podle mého názoru lze říci, že sex je určitý druh soustředěné modlitby, oddání se Bohu způsobem, při které se zcela otevřeme tělu, mysli i duši jiné osoby.  Svíčky, hudba, květiny, víno - to vše jsou atributy romantiky, lásky a milování. Ale tytéž předměty symbolizují též náboženské rituály našich nejposvátnějších obřadů. Proč ta nápadná, ač zřídkakdy zmiňovaná podobnost? ...

Vztah k Bohu můžeme mít pouze v té míře, v jaké máme vztah se sebou samými. Máme-li kdesi místo, které je poraněné a odcizené, nejsme úplné. Jako by nám chyběla určitá část. Cestu k Bohu najdeme teprve tehdy, až se ono místo zacelí a zahojí, až se znovu stane součástí našeho já, ať už je kdekoli. ...

Úkol, jenž nás čeká, je dvojí: jednak se vyrovnat s břemenem, jež na náš v těchto ohledech naložila církev (že milování je bezbožný akt) a vypořádat se s vlastními zraněními. Žijeme v kultuře sexuálního kořistnictví, které znázorňuje ženy jako objekty existující k ukájení mužských potřeb. Nejedna z nás zakusila ponížení z tohoto sexuálního kořistnictví, což mohlo způsobit ztrátu schopnosti otevřenosti a důvěry v oblasti sexuality.    ...

Potřebujeme mít důvěrný vztah ke svému tělu. ...

Fyzická láska bez ohledu na pohlaví našeho partnera se stává posvátnou, je-li výrazem hluboké touhy po tom, zakusit jeden ve druhém božství. Budeme-li se milovat opravdově, pak se budeme milovat s Bohem a Bohyní uvnitř nás samých. ...     

Dokud se neuzdravíme a nevezmeme si zpět sílu, kterou jsme daly ostatním (třeba tím, že se podle nich řídíme, dáme na jejich úsudek o tom, jak vypadáme .....), budeme dál viset kdesi na chvostě a nebudeme samy sebou. Pokud nebudeme samy sebou, nebudou opravdové ani naše vztahy.  ... Ona autenticita, s níž utváříme své vnější životy tak, aby odpovídaly našim vnïtřním hodnotám, nebyla pro ženy nikdy lehkým úkolem. ...

My, ženy, máme velké stíny, protože se od nás očekává, že se přizpůsobíme určitým modelům chování, určitým rolím a dokoncem určitým typům těla. Tyto stíny vychází obvykle najevo ve středních letech, v období hormonálních změn. Máme-li být obdarovány narůstající intuicí a silou medvědice, jež nás pak často činí nedůtklivými a ochranářskými, musíme se zacelit. Je to přirozený proces, bez něhož bychom zůstaly připoutány ke svému egu. Jak tímto procesem procházíme, průzračníme, stáváme se více samy sebou, jsme více v kontaktu s tím, kdo jsme, než s tím, co děláme. Toto období často vede k úplnému rozkladu dosavadního života ženy. Mnoho žen tvrdí, že cesta k autenticitě je temnou nocí duše, obdobím nevědění. Nevím, co dělám, nevím, kam jdu, nevím, co bude následovat. Není čeho se bát. Období nevědění jsou součástí oné krajiny, ve které se stáváme samy sebou, ve které navazujeme kontakt se svou vnitřní silou. Proces, kterým procházíme, je kontemplativní. ... Co má vlastně smysl? Co je skutečně nejcennější? Je můj život opravdu odrazem toho, čeho si nejvíc vážím? ..Tato kultura nás učí, že si máme stanovit cíle. Předpokládá, že víme kam jdeme, a že podnikáme určité nutné kroky, abychom se tam dostaly. To ovšem není možné - a není to ani moudré. Toto je ryze mužský model lineárního, racionálního myšlení. Životní proces ženy je však mnohem chaotičtější a nahodilejší, pohybuje se v kruhu a řídí se intuicí.  ... Nevykročíme-li ze svého starého života, často nedohlédneme ani za nejbližší obzor. Vykročíme-li, nevíme, kam se vlastně vydáme. Ostatně nemusíme to vědět až do okamžiku, kdy na ono místo dorazíme. ...

Čistota a moudrost ženských srdcí obohatí mužskou moudrost mysli. ...

 

Potřeba uzdravit sebe samé, naše rodiny, naše bližní, naše vlády a národy je naléhavá. Všem se musí dostat našeho ženského vědomí naprosté propojenosti a spřízněnosti světa. Kéž by toto vědomí dosáhlo rovnováhy s mužskou silou expanze a růstu. Jenom v rovnováze všech sil mohou lidé i ostatní bytosti naší planety spolu žít v souladu. ...

Tolerance je počátkem porozumění. Porozumění je matkou empatie. A empatie je universálním výrazem duchovna, skrze nějž jsme spolu všichni spojeni.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář