Z knihy DĚTI A HRANICE - Dr.Henry Cloud, Dr. John Townsend
Skutečně zodpovědní lidé přijímají do vlastnictví následující oblasti:
· Pocity
· Postoje
· Chování
· Rozhodování
· Meze
· Hřivny (odměny)
· Myšlenky
· Hodnoty
· Lásku
Postavit se k těmto vlastnostem jako jejich vlastníci znamená být skutečně zodpovědným člověkem – takovým, se kterým každý chce mít vztah.
Zodpovědný člověk říká: „Mé pocity jsou můj problém“ , „Můj postoj je můj problém“.
Lidé, kteří milují druhé, respektují jejich hranice. Musíme umět říct svoje „ne“ stejně tak, jako přijmout „ne“ toho druhého.
CHARAKTER, KTERÝ MÁ MOŽNOST RŮST, zahrnuje schopnost:
- Zotavit se z trýznivých emociálních stavů
- Překonávat období negativního tlaku a odkládat uspokojení svých potřeb a dobré pocity, dokud není povinnosti učiněno zadost
- Prohrávat, oplakat ztrátu a smířit se s tím, co nelze získat nebo žádat zpět
- Přiznat svou chybu
- Změnit své chování nebo směr, jak si to žádá realita
- Odpouštět
- Přijmout problém za svůj
Následující problémy s hranicemi si lidé pěstují již jako děti:
- Neschopnost říkat „ne“ lidem, kteří jim škodí a stanovit meze zraňujícímu chování druhých
- Neschopnost říkat „ne“ vlastním ničivým impulzům
- Neschopnost odkládat uspokojení svých potřeb a přání a plnit své cíle a úkoly
- Sklon tíhnout k nezodpovědným nebo zraňujícím lidem a pak se je snažit „napravit“
- Přebírání zodpovědnosti za život druhých
- Schopnost nechat sebou snadno manipulovat
- Potíže s vytvářením a udržováním důvěrných vztahů s druhými
- Neschopnost otevřeně jednat se svými blízkými
- Neschopnost komukoli odporovat a produktivně řešit konflikty
- Vnímání života z pozice oběti, místo jeho účelného naplňování s vědomím vlády nad sebou
- Závislosti a nutkavé jednání
- Nepořádnost a neschopnost dotahovat věci do konce
Zaměření na to, co člověka přesahuje:
Zakotvenost v Bohu dává člověku směr a význam jeho existence, protože mu umožňuje přesahovat jeho život, problémy, vlastní omezení a chyby, a také hříchy, jichž se druzí dopustí vůči němu. Bez zaměření na to, aby člověk mohl přesáhnout rozměr tohoto života a dotknout se Božích skutečností, jsou lidé velice omezení.
Překročit sám sebe znamená být schopen přenést se přes svou vlastní existenci a vážit si existence druhých. Lidé, kteří to nedělají, v určitém směru očekávají od života a od ostatních, že jim budou sloužit, místo aby to bylo naopak.
Lidé se schopností překročit sami sebe vycházejí za hranice své existence vstříc existenci druhých, Boha a hodnot, které považují za důležitější než sami sebe a své bezprostřední štěstí. Jsou schopni odložit nebo si odříci okamžité uspokojení svých potřeb ve prospěch nějaké vyšší ctnosti či hodnoty nebo kvůli někomu či Někomu jinému, než jsou oni sami. Stručně řečeno, uvědomují si, že život je větší než oni, a proto se stávají většími, než jsou, aby mohli naplnit jeho požadavky. Pokora je činí většími, než jsou, což je největší paradox.
Pýcha přináší zkázu, zatímco pokora pravou slávu.